Doufám, že přeci jenom najdeme způsob jak spolu slušně diskutovat, tak se opět hlásím. A tentokrát Vám dám v mnohém za pravdu. Oba citované články z kreacionismus.cz jsou zmatečné, nevím proč je p. Kábrt v písemném projevu zbytečně útočný.

A ona listopadová konference evoluci opravdu funus neuspořádá. Jak jsem přečetl z jejího abstraktu, jde spíše o zapracování nových poznatků ( epigenetika, buněčná symbioza, retroviry, funkce nekódujících NK a další, včetně mé oblíbené ekologie ). A zřejmě i přiznání, že přírodní jevy jsou natolik složité, že se musíme smířit s určitou pluralitou v jejich výkladu. Což samozřejmě není kapitulace před kreacionismem. Dokonce přiznávám přednost materialistické metodologii přírodních věd a to, že kreacionismus v jeho nejfundamentálnější formě jí ve vzdělávacím systému nemůže být postaven naroveň. Jen si prostě myslím, že končí iluze o jednolitém vědeckém chápání života. Jde jen o to, aby tu míru uvolnění názorového krunýře biologové dopřáli i ostatním. A nestigmatizovali je např. narážkami o jejich nesvéprávném duševním stavu .

A k p. Švadlenkovi. Snad uzná, že jím nastíněná představa o vzniku buňky je hóódně teoretická .

Nikdy nebylo "jednolité vědecké chápání života". Věda je ze své podstaty pluralitní. Nastíněná představa o vzniku buňky je pochopitelně spekulativní, ale je to podloženo pozorovanými jevy. Evoluce jako taková je již prokázaný fakt. Nejlépe pozorovatelná je u mladších událostí, čím jsou starší, tím méně je důkazů. Takže samozřejmě pro události staré tři miliardy let už těch důkazů bude hodně málo. Ta představa, kterou jsem nastínil, tedy určitě dozná dalších zpřesnění. Třeba poté, co budou objeven život na jiných kosmických tělesech.

Znovu navíc podotýkám, že současná evoluční teorie vlastně není v rozporu s představami umírněných kreacionistů. Věda zkoumá jevy, které lze uchopit, změřit, doložit. Takto popsala evoluci jako jev, který je poháněn přírodním výběrem. Zdrojem variability v přírodním výběru jsou mutace. Ty jsou považovány za zcela náhodné (tady se už dostáváme až někam na kvantovou úroveň jevů), ale věřící člověk právě v nich může spatřovat působení Boha. "Náhoda neexistuje". Není to prokazatelné, není to vyvratitelné, je to věc víry. Z mého pohledu se někteří kreacionisté pokoušejí prokázat existenci Boha, ale to je něco, na čem si vylámali zuby i největší filozofové, takže proč by měli uspět právě oni? Novověká věda vznikla jako nástroj k poznávání stvořeného světa. První vědci byli všichni věřící, takže byli přesvědčeni, že zkoumají podstatu světa, který vytvořil Bůh. Věda postupně dospěla až k evoluční teorii, ale Boha to stále nevylučuje. V podstatě se dá říct, že Bůh mohl stvořit člověka k obrazu svému pomocí evoluce, která je jeho nástrojem stvoření.

Přečetl jsem si začátek té Kábrtovy slátaniny. Dočetl jsem to až po odstavec, že věda nemá žádnou představu, jak vznikla buňka. Má, shrnul jsem to ve svém blogu. Ale Kábrt to patrně netuší, protože se znalostmi ustrnul někde na úrovni střední školy před třiceti lety. Každopádně "new perspectives in" nezmanená překabátění, ale jen a pouze diskuzi o nejnovějších poznatcích. Existují dokonce vědecké časopisy, které se jmenují např. Trends in Genetics. Určitě to neznamená, že je genetika mrtvá věda a vymýšlí se její nová náplň. Každá věda se vyvíjí právě na základě nových poznatků. A to se týká i evoluční biologie.

Kábrt tuší víc, než mu přiznáváme, ale některá tušení úspěšně ignoruje. To v něm vyvolává vnitřní konflikt, který se manifestuje sprostotou a zuřivostí.